Cesta k zenové kontemplaci

Johannes Kopp vnímal přání stát se knězem od konce 2. světové války. Motivací mu bylo přání „změnit vědomí lidstva, korekce obrazu člověka k vlastnímu bytí člověkem“. U zrodu myšlenky stát se knězem stálo také první setkání se zenem ve formě knihy Zen v umění lukostřelby (E. Herrigel, 1972) a dále nasměrování Karlfriedem Grafem Dürkheimem (německý psychoterapeut a zenový mistr, známý svým propojením křesťanské spirituality, hlubinné psychologie a zen-buddhismu).

Přelomem na cestě k zenové kontemplaci bylo jeho setkání s knězem Hugo Enomia-Lassallem.  Na konci několikadenních exercicií zenové kontemplace pod vedením H. Enomiya-Lassalleho se ho J. Kopp zeptal: „Kde můžu v Německu něco takového zažít?“ Následovalo pozvání p. Lassaleho do jeho meditačního centra v Tokiu, nazvaného „Jeskyně boží temnoty“. Na konci tohoto půlročního pobytu ho p. Lassalle zavedl ke svému zenovému mistrovi K. Yamadovi v japonském městě Kamakura. J. Kopp se posléze stal Yamadovým žákem.

Skutečnost, že se katolický kněz může stát žákem zen-buddhistického zenového mistra, popisuje J. Kopp jako velkou zvláštnost a historickou událost. V této době vzbudil p. Enomiya-Lassalle svým působením v Evropě velký zájem křesťanů o zenovou kontemplaci, převážně v kruzích řádových společenství. Byla to také doba po 2. vatikánském koncilu a tedy i doba velkého entuziasmu pro mezináboženský dialog. K. Yamada nejen že přijímal křesťany za své žáky, ale zároveň je podporoval v objevování cesty zkušenosti pro jejich život z víry a jejich křesťanskou cestu. K. Yamada doufal, že tímto setkáním může být obohacena i jeho zen-budhistická tradice. Zdálo se mu, že křesťané i buddhisté jdou příliš málo po cestě zkušenosti.